Co si většinou zapisujeme (za uši)

Je meeting. Okolo stolu si sedneme, všichni mají poznámkový blok a tužtičku, známky připravenosti na zápis. Jen ten pán, co už je nad věcí, nemá chuť nic ani předstírat, ví, že by jeho papír stejně zůstal bílý. Někdy se mlátí prázdná sláma, někdy plná. Pozorujte, kdy a co si lidé zapisují, když se mluví. Nepočítejme „doodles“, to je nuda v obrazech. Lidé si kupodivu zapisují termíny, kdy má co být hotovo, jakoby zápis termínu do jinak prázdného bloku byl nějakou na odiv danou veledůležitou činností, již stvrdíme svoji plnou a vědomou účast na tématu schůzky.
Vždy si ale vlastníci bloků zapíší, když se v dobrém kontextu řekne například: „Nevoďte lidi do desátýho patra, když se jim motá hlava už ve druhým“. Tato věta se dá uplatnit jako strategická myšlenka o tom, jak moc nadupaná, sofistikovaná technologie se má pro projekt použít. Při diskuzi soukromé, třeba o rodinného domě, podobně dobře funguje věta: „Jó barák, to je věčně natažená dlaň.“
V diskuzi o vlastní propagaci můžete povzbudit majitele firmy slovy: „Tak si urči sám, čím jsi pro zákazníky výhodný“. Ocitnete-li se mezi špičkovými obchodníky, připoutáte na sebe pozornost větou: „Obchod je hra odtržená od reality hodnot. „ HR specialistu podle našich zkušeností zaujme věta: „Angažovaní zaměstnanci, to jsou lidé, které Vám nikdo nesebere.“
Pak je tu velká pravda pro majitele firmy: „Vyhlášením nápadu práce manažera nekončí“. Ale to je opravdu nespravedlivé, že se skvělého nápadu majitele hned spontánně neujme celý tým, aby mu ho hned další ráno přinesl zhmotněný na zlatém podnose… Diskutuje-li majitel firmy se svými lidmi o věcech, kterým příliš nerozumnějí, často je – trochu nespravedlivě – odmění slovy: „Děkuji za Váš názor, moc mne neobohatil.“
Milujeme tyto „naše“ verbální sázky na jistotu, vypůjčte si je a pozorujte i vy jejich účinek bedlivým zraky, a napište nám na oplátku, jaká esa máte v rukávu vy.